Píše Daria Šemberová
(14. 10. 2020)Trojjazyčná antologie „Die schönen Überbleibsel nach dem Ende der Welt.“ Sudeten, literarisch. „Piękne resztki po końcu świata.” Sudety literackie. „Krásné relikty po konci světa.“ Sudety literárně (Dresden: Thelem, 2017) obsahuje příspěvky německo-, česko- a polskojazyčných autorů a autorek, kteří se v roce 2015 setkali v dnešní Wrocławi (dříve Breslau), „aby na konferenci diskutovali každý ze svého úhlu pohledu o termínu ‚Sudety‘ a aby se navzájem seznámili s literárními texty, které se věnují tomuto prostoru“ (s. 9). Měla by zde být citována slova vydavatelů publikace Jörga Berniga, Wojciecha Browarnyho a Christiana Prunitsche, kteří v úvodu podtrhují, že „Sudety vstoupily do své postindustriální, postnacionální a snad i postkoloniální fáze“ (s. 7). Hlavní cíl knihy vydavatelé formulovali následovně: „Nápady, jak psát o Sudetech nově, překračují hranice národů, generací i literárních žánrů.“ (s. 9). Tato věta upozorňuje nejen na myšlenku nového počátku v souvislosti s literárním uchopením prostoru Sudet, ale i na zamýšlený charakter sborníku, jenž má překračovat hranice.
Přihlédneme-li ke skutečnosti, že je to 75 let od Postupimské konference, na níž se státníci tří spojeneckých vítězných mocností v létě roku 1945 shodli na novém geopolitickém rozdělení světa, jeví se nám četba shromážděných příspěvků vztahující se k této historické události jako logická. I název antologie naznačuje podobnou perspektivu: „po konci světa“ přišlo nové světové uspořádání, které s sebou přineslo jak politicko-ekonomické, tak i geograficko-teritoriální změny. Tři představitelé vítězných mocností Stalin, Truman a Churchill/Atlee se tenkrát shodli mimo jiné na „vykázání Němců z Polska, Československa a Maďarska“ (srov. Potsdamer Konferenz 1945. Die Neuordnung der Welt [Postupimská konference. Nové světové uspořádání]. Hg. für die Generaldirektion der Stiftung Preussische Schlösser und Gärten Berlin-Brandenburg von Jürgen Luh unter Mitarbeit von Truc Vu Minh und Jessica Korschanowski. Dresden: Sandstein Verlag, 2020, s. 14). Tento krok zásadně ovlivnil poválečné dějiny regionu Sudet.
V souvislosti s kompozicí této 230 stran obsáhlé antologie musíme upozornit na podařenou a téměř vzorovou vyváženost: sborník obsahuje devět textů od českých, polských a německých autorů, z nichž jsou tři ženy. Je potěšitelné, že se toto uspořádání nevyznačuje pouze snahou o národnostní rovnováhu a genderovou vyváženost: spisovatele a spisovatelky, z nichž nejstarší je ročník 1928 a nejmladší 1982, lze rozdělit do tří věkových skupin. Přestože se sama antologie při řazení příspěvků drží abecedního pořádku, pokusíme se v následujících odstavcích o zařazení autorů do generačních skupin.
Nejobsáhlejší skupinu – toho si lze okamžitě povšimnout díky krátkým biografickým medailonům umístěným v příloze knihy – reprezentují autoři, kteří se narodili v 50., 60. letech a na počátku 70. let 20. století. Pokud budeme považovat za společné pojítko těchto literárních esejů konec druhé světové války a následující vlnu stěhování národů ve střední Evropě, k níž je vedle vyhnání Němců (jehož následkem přišlo o domov podle odhadů asi 14 miliónů lidí) nutné počítat i posunutí polských hranic na západ, nucené přesídlení etnických Lemků, ale i přistěhování slovenských Romů do českého pohraničí, můžeme autory, jako jsou Peter Becher (*1952), Jörg Bernig (*1964), Radek Fridrich (*1968), Olga Tokarczuk (*1962) a Jaromír Typlt (*1973) přiřadit ke druhé generaci, resp. ke generaci dětí. K první generaci, která zvěrstva páchaná bezprostředně po válce zažila na vlastní kůži, náleží německá autorka knih pro děti a mládež Gudrun Pausewang (1928–2020) a polský malíř, grafik a spisovatel Henryk Waniek (*1942). Nejmladší generace je v publikaci zastoupena českou spisovatelkou Jakubou Katalpou (*1979) a polským reportérem a fotografem Filipem Springerem (*1982).
Texty autorů první generace se vyznačují především tématem hledání. Gudrun Pausewang se ve své krátké povídce Erst bin ich Mensch [V první řadě jsem člověk] zabývá fenoménem nadnárodně definované lidskosti. Autorka vyznamenaná Německou cenou za literaturu pro děti a mládež (Deutscher Jugendliteraturpreis), zabývající se ve svém raném díle mj. problémem atomárního ohrožení a poukazující na následky atomových katastrof, líčí ve svém textu osudy německého sourozeneckého páru, který po smrti dědečka nalezne v čase vyhánění Němců útočiště u polského sedláka a vydává se tak na cestu hledání národní identity. Waniekův text Das Hundedenkmal [Pomník psa], silně autobiografická spleť vzpomínek, je zase literární rekonstrukcí vypravěčova dlouholetého a namáhavého hledání záhadného místa v Horním Slezsku, kde prožil po válce své dětství ve stínu hory Zobtenberg (Ślęża).
Texty druhé autorské generace jsou charakteristické dialektickým napětím mezi přítomností a nepřítomností. V příspěvku s příznačným titulem Mein Sudetenland [Moje Sudety] se Peter Becher zabývá tím, jak se subjektivní definicí přiblížit prostoru Sudet. V adventním příběhu Zurüstungen [Vánoční přípravy] přináší Jörg Bernig téma ritualizované zimní cesty, při níž se otec a syn rok co rok vydávají do Jizerských hor, „aby si přinesli řečený známý český vánoční stromeček“ (s. 25). V literární montáži Januskopflandschaft [Janusovská krajina], v níž se díky kombinované technice rozřezávání a spojování textového materiálu prolínají myšlenkové asociace s obrazově rétorickým dílem Johna Heartfielda, autora fotomontáží tvořícího v Praze a Berlíně, představuje Radek Fridrich svou jedinečnou metodu „tvoření frotáží v krajině“ (s. 60) a vypráví o svém snu dokončit „určitý druh sudetoněmecké knihy mrtvých“ (s. 72). Olga Tokarczuk ve své próze Die unwilligen Eroberer [Dobyvatelé proti vlastní vůli] přináší obrazy ze života obyvatel oblastí na východě bývalého Polska usadivších se po roce 1945 „v novém světě“ (s. 156), v dolnoslezské obci Nowa Ruda (Neurode), kde autorka bydlí. Jaromír Typlt, poslední a nejmladší z této druhé autorské generace, se ve své nanejvýš poutavé krátké próze Sie sind nicht gekommen. Sie sind aufgetaucht. (In Anlehnung an das Prosastück Feld über mir) [Nepřijeli. Vytanuli. (Na motivy prózy Pole nade mnou)] zabývá nočními můrami a obavami v české vzpomínkové literatuře ze současnosti.
V textech třetí generace je naopak velmi akcentována antropogeografie sudetské krajiny. V eseji Geografie eines Verlustes [Geografie ztráty] se Jakuba Katalpa formou pregnantních miniaturních kapitol zaměřuje na dějiny a současnost těchto příhraničních oblastí. Filip Springer, pocházející z Poznaně, líčí své vzpomínky na početné cesty do oblasti Sudet, v literárním portrétu Das Reich [Krajina] přistupuje ke krajině Sudet s velkou pozorností a něhou, což je typické i pro jeho sbírku reportáží Miasto-Archipelag [Město-Souostroví].
Tichými hrdiny celé antologie jsou zajisté překladatelé a překladatelky Jiří Karas, Bogumiła Patyk-Hirschberger, Jana Zoubková, Małgorzata Słabicka, Věra Koubová, Dorota Dobrew, Jana Krötzsch, Doris Kouba, Jana Kudělková, Eva Kaizarová, Markéta Pěluchová, Nikola Mizerová, jakož i vydavatel Christian Prunitsch, jejichž hluboké znalosti a pilná překladatelská práce umožnily realizovat tento ambiciózní trojjazyčný projekt.
V konečném součtu čtenářům rádi tuto trojjazyčnou antologii doporučujeme, i když bychom přivítali ve výsledném výběru větší počet mladších literárních hlasů. Bylo by zajímavé porovnat, jak dnes – tzn. v období narůstajícího neoliberálního vykořisťování (jak lidí, tak krajiny) a navzájem se prolínající finanční, uprchlické krize a krize identity, během nichž se každodenní realitou stávají nejen ekonomická migrace, ale také útěk a nucené přesídlení – jak dnes tento geografický, urbánně-architektonický a kulturní prostor Sudet vnímají autoři narození v 80. a 90. letech 20. století. Několik málo návrhů na otázky související s „přepisováním, novým psaním a jiným psaním ve smyslu lokálních, popř. regionálních identifikačních kulturních praktik“ (s. 7), jak navrhují vydavatelé, by např. bylo: Jaké to je bydlet v první polovině 21. století v periferní oblasti Sudet coby příslušník nějaké etnické, náboženské, sexuální menšiny či jako matka samoživitelka, dlouhodobě nezaměstnaný člověk nebo důchodkyně žijící v osamění?
Přeložil Lukáš Motyčka
Jörg Bernig / Wojciech Browarny / Christian Prunitsch (eds.): „Die schönen Überbleibsel nach dem Ende der Welt.“ Sudeten, literarisch. „Piękne resztki po końcu świata.” Sudety literackie. „Krásné relikty po konci světa.“ Sudety literárně. Dresden: Thelem, 2017, 231 s.
