Aktuality IPSL

Ladislav Futtera píše o knize Jiřího Kořalky (17. 4. 2019)

V nejnovějším příspěvku česko-německého E*fora se Ladislav Futtera věnuje publikaci Jiřího Kořalky Tschechen und Deutschland im langen 19. Jahrhundert. Studien zum gegenseitigen Verhältnis 1800–1918, která vyšla tři roky po autorově smrti. „Kniha, ač se nejedná o syntézu, nýbrž o soubor relativně samostatných studií, nabízí vskutku syntetizující, strukturovaný pohled do Kořalkova uvažování o problematice česko-německých vztahů a na repertoár témat, která jej zaměstnávala takřka celoživotně. Do značné míry tak struktura práce připomíná Kořalkovu přinejmenším v českém kontextu nejznámější monografii Češi v habsburské říši a v Evropě 1815–1914 (Praha: Argo, 1996; německy vyšla již roku 1991 pod titulem Tschechen im Habsburgerreich und in Europa 1815–1914), v níž se do popředí dostaly otázky vytváření novodobých národů a jeho souvislosti s formováním občanské společnosti, pokusů o politické řešení česko-německé národnostní otázky, českého dělnického hnutí v kontextu dělnického hnutí rakouského a konečně mezinárodního zakotvení české politiky. Rozptyl témat je v případě Čechů a Německa přeci jen značnější: Celkem devatenáct studií je zde sdruženo do sedmi větších tematických celků.“

Luboš Merhaut píše o korespondenci T. G. Masaryka a J. S. Machara (10. 4. 2019)

Aktuální příspěvek bohemistického E*fora upozorňuje na další svazek Korespondence T. G. Masaryk – Josef Svatopluk Machar, který připravily Helena KokešováIrena Kraitlová. „Jde o doklad názorového souznění pisatelů, zároveň o dialog zrcadlící – v denních starostech, zprávách a strategických poradách – dobové společensko-politické a kulturní síly, snahy, tužby a polemiky. Charakter korespondence a tematické vrstvy přítomného svazku postihuje úvodní studie Heleny Kokešové. Připomíná práce obou protagonistů a události, jež tvořily významové pozadí a jichž se dopisy dotýkají […].“

Vyšlo Čtení o Marii Majerové (9. 4. 2019)

Jako 12. svazek řady Antologie právě vyšlo Čtení o Marii Majerové, které připravili Dana Hůlková Nývltová a Radek Hylmar. Přináší ohlasy na literární tvorbu Marie Majerové v jejím hlavním tvůrčím období. Podtitul publikace „Od Panenství k Robinsonce“ odkazuje nejen na časové vymezení od prvního románu (1907) po poslední významnou literární práci (1940), ale naznačuje také inklinaci Majerové k tématům dívčího dospívání a k narušování a převracení genderových stereotypů. Právě jejího feministického zaměření a důrazu na sociální otázky si literární kritici všímali nejvíc, jejich recenze a jiné ohlasy ovšem přispívají také do diskusí o smyslu a podobě tendenčního umění, o sociálním a komunistickém románu, o sexualitě, tělesnosti a citovosti v literatuře, o ženském a mužském principu nebo o volné lásce a „nové ženě“. – Kniha je k dostání u knihkupců či za zvýhodněnou cenu přímo v IPSL.

Aleš Urválek píše o německy psané literatuře pražské, moravské a židovské (3. 4. 2019)

V novém příspěvku česko-německého E*fora se Aleš Urválek věnuje publikaci Ingeborg Fialové-Fürstové O německy psané literatuře pražské, moravské a židovské, která vyšla před dvěma lety v Olomouci. „Kniha čítající sedmnáct studií, úvod, shrnutí a německojazyčné resumé, působí kompaktním dojmem; jakkoli nevznikala jedním tahem, výsledný dojem je celistvý. Tematická kompaktnost je dána tím, že se zde střídají makroskopická pojednání věnovaná tu pražské německé literatuře, tu moravské německé literatuře. Jednou se pohled zúží na moravskou literaturu židovskou, jindy na její romantickou fázi, nebo pro změnu na expresionistickou fázi literatury německé i české.“

Ferdinand Peroutka napsal o vydávání spisů TGM (1. 4. 2019)

V předzvěsti zítřejší debaty na téma idea „spisů“ Ferdinanda Peroutky jako živý problém publikujeme stať T. G. Masaryk představuje plukovníka Cunninghama, jíž se Peroutka počátkem roku 1936 v Přítomnosti opřel do „vydavatelstva“ Spisů Masarykových. „[...] Ale nejméně štěstí měl Masaryk s vydavateli svých spisů. Toto vydavatelstvo položilo se na jeho osobnost jako mlha, která zahaluje krajinu. [...]“, konstatoval Peroutka, dovozuje poté svou invektivu výčtem konkrétních deficitů, kupř.: „Dědové vyprávějí vnukům, že T. G. Masaryk měl jakousi účast na jakýchsi rukopisných bojích – nikomu není dáno si to přečíst, kdo náhodou nemá za známého nějakého učeného starce, jenž si zachoval v knihovně ročníky Athenaea. Vskutku se o Masarykově působení v českém národě lépe informujete u sběratelů kuriozit než u vydavatelstva jeho spisů. […]“. Co se týče Masaryka, Peroutkova nespokojenost už dnes naštěstí platnost nemá; jak si však stojíme v případě Peroutkově?

Další aktuality...