Píše Zuzana Jürgens
(10. 7. 2019)Knižní veletrh se v Lipsku koná od poloviny 17. století. Má za sebou tudíž bohatou historii ovlivněnou politickými i společenskými okolnostmi a vědomí toho, že literatura je propojena se společenskými změnami, se odráží již dlouhá léta v jeho doprovodném programu. Dění se odehrává na veletržním výstavišti na okraji města, projekt Lipsko čte (Leipzig liest) však od roku 1992 pomáhá rozšířit literaturu do celého města. Na početných rozličných místech ve městě se do pozdních nočních hodin konají čtení a diskuse. Z literatury se stává event, mediální událost.
Na Lipském knižním veletrhu pravidelně vystupují hostující země: Toto ozvláštnění na jedné straně přispívá k medializaci veletrhu, na druhé straně umožňuje vybrané hostující zemi, aby využila koncentrovanou pozornost médií, vydavatelství a čtenářů a připoutala ji ke své vlastní literatuře a kultuře. Úspěch na německém knižním trhu je v odborném světě považován za vstupenku do jiných jazykových oblastí, především do oblasti anglofonní.
Na letošním Lipském knižním veletrhu, který se konal 20.–24. března, byla hostující zemí Česká republika. Z tisku již známe čísla: Přijelo téměř 60 autorů, kteří se účastnili necelých 130 akcí. Vyšlo 70 nových překladů všech žánrů z češtiny, některé ještě přibudou. V souvislosti s tzv. Českým rokem se česká literatura propaguje v německojazyčných zemích i nad rámec událostí lipského veletrhu. Více informací lze nalézt na speciálně zřízené webové stránce: ahojleipzig2019.de.
Své dojmy z Lipska už zveřejnili někteří spisovatelé a spisovatelky, tedy ti, o něž při programu šlo především. Vedle pozitivních ohlédnutí Jana Němce, Marka Tomana nebo Biancy Bellové, kteří chválí jak organizaci, tak i atmosféru v Lipsku a vskutku překvapivě velký zájem publika, zaznamenáváme i text Davida Zábranského, který nekritizuje české zastoupení, ale malou ochotu německých pořadatelů uspořádat čtení a rozhovory v angličtině.
V německých médiích se velmi živě diskutovalo o české literatuře především v únoru a březnu. Setkat jsme se mohli s různě, více či méně obměňovanými tiskovými vyjádřeními, na jejich pozadí se ovšem objevilo i několik zásadních článků a recenzí. Přehled těchto textů lze nalézt na webových stránkách výstupů hostující země. V následujících odstavcích bych se chtěla některým z nich věnovat podrobněji.
Pozornost recenzentů se soustředila na již známá jména jako Jáchym Topol, Radka Denemarková, Kateřina Tučková a Jaroslav Rudiš (který na sebe upozornil nominací na Cenu Lipského knižního veletrhu za svůj německy psaný román Winterbergs letzte Reise). Zatímco J. Rudiš je už pár let díky svým knihám a jiným aktivitám v německých médiích zřejmě nejznámějším současným českým spisovatelem v Německu, s ostatními zmíněnými autory je to trochu jinak. V případě J. Topola a R. Denemarkové uběhlo od prvního překladu do němčiny (Teufelswerkstatt / Chladnou zemí, resp. Ein herrlicher Flecken Erde / Peníze od Hitlera, obojí vyšlo v roce 2009 v překladu Evy Profousové) celých deset let. A román Gerta. Das deutsche Mädchen / Vyhnání Gerty Schnirch K. Tučkové vyšel v překladu Iris Milde až osm let po českém vydání na podzim roku 2018.
Knihu Einen Beitrag zur Geschichte der Freude / Příspěvek k dějinám radosti Radky Denemarkové (2014; Hofmann und Campe, 2019, překlad E. Profousová) považuje literární příloha FAZ za jeden ze sedmi „nejdůležitějších románů letošního jara“, autorka je podle ní „radikální a politická“. Kritika ocenila jazyk románu, ale také povedené proplétání faktů a fikce.
Jáchym Topol je se svým groteskním road-movie Ein empfindsamer Mensch / Citlivý člověk (Suhrkamp, 2019, překlad E. Profousová) označován za „s odstupem nejzajímavějšího českého autora posledních let“ (Birthe Mühlhoff v Süddeutsche Zeitung). Podobná vyjádření o autorovi a jeho díle vypovídají opravdu velmi málo, zajisté ale přimějí čtenáře, aby zmíněnou knihu vzali do rukou.
Jedním z cílů vystoupení hostující země bylo představit německojazyčnému publiku dosud méně známé autory, popř. jim zajistit větší pozornost. Podle ohlasů médií se to ovšem podařilo jen částečně, a to především v případě Petra Hrušky. Výbor jeho básní Irgendwohin nach Haus (Edition Azur, 2019, překlad Martina Lisa a Kerstin Becker) se dostal v dubnu na top-seznam SWR. Hruškovy básně byly navíc vyzdviženy v některých souhrnných recenzích, stejně jako romány Berliner Notizbuch / Berlínské zápisky Dory Kaprálové (Balaena, 2018, překlad Ruben Höppner), Der Regenstab / Dešťová hůl Jiřího Hájíčka (Karl Rauch Verlag, 2019, překlad Kristina Kallert) a Heute scheint es, als wäre nichts geschehen / Rubikova kostka Vratislava Maňáka (Karl Rauch Verlag, 2019, překlad Lena Dorn) nebo povídky Lido die Dante Petra Borkovce (Edition Korrespondenzen, 2018, překlad Christa Rothmeier).
Při pohledu na počet recenzí můžeme za objev současné české literatury považovat Terezu Semotamovou s jejím debutovým románem Im Schrank / Ve skříni (Voland & Quist, 2019, překlad Martina Lisa). Recenzenti vyzdvihují především, že se otázky, jak může člověk jako křehké individuum žít svobodně v dnešní komplexní době, autorka ujímá pomocí poetické řeči. Za všechny hlasy zde citujme Julianne Bergmann (NDR Kultur): „Pojmenovat ošklivost tak krásným způsobem, zemdlenost, roztrpčení, hanebnou šeď – to vše se stává v románu poezií, která přiměje člověka, aby si znovu a znovu četl celé pasáže.“ (Ostatně je pozoruhodné, že již řadu let kritici upozorňují na jazykové kvality české literatury; je tomu tak i v případě jiných cizojazyčných literatur?)
Rozsah přeložených titulů umožnil i těm, kteří nevládnou češtinou, učinit si přehled o současné české literatuře. Česká republika se často ztotožňuje se střední Evropou, to se odráží v titulech jako Touha po střední Evropě (Sehnsucht nach Mitteleuropa), Zpátky do střední Evropy (Zurück nach Mitteleuropa) nebo Kudy prosím do střední Evropy? (Wo bitte geht’s nach Mitteleuropa?). Většina komentátorů se také shodne na popisu tendencí současné české literatury: přiklání se podle nich k dějinám a současně je velmi pozorná ke společensky relevantním tématům. Čeští autoři „zobrazují zapomenuté lidi z okraje společnosti a potlačené stránky složité minulosti. Co je ale pohání, je veliká chuť vyprávět“, píše Holger Heimann (Deutschlandfunk Kultur). A Tilman Spreckelsen z FAZ doplňuje: „Čeští autoři, kteří dnes publikují, se pohybují většinou na hranici mezi realitou a fantasmatem, mezi dějinami a současností, a v neposlední řadě na hranici mezi kulturami.“
Vyzdvihněme na tomto místě především článek Ztráta a znovunabytí středu – Češi objevují své multikulturní dědictví, které kdysi sami vymýtili (Verlust und Wiedergewinnung der Mitte – die Tschechen entdecken ihr multikulturelles Erbe, das sie einst selbst ausgemerzt haben) Andrease Breitensteina (Neue Züricher Zeitung). Breitenstein patří ke znalcům české a německy psané literatury z Čech. Ve svém textu se také nejdříve vrací k dějinám a za pomoci několika příkladů dospívá ke zjištění, že „epochální roztržka mezi Čechy a Němci znamenala ztrátu kultury překračování hranic, která kdysi byla samozřejmá“. I pro něj hrají historická témata zásadní roli, přičemž „mladá generace je prostá starých komplexů a nemá strach ze skutečnosti, že Češi nebyli vždy jen obětmi a že morálka nebyla pokaždé na jejich straně“. Autor ale současně podtrhuje, že se tímto „bohatství témat a forem české literatury zdaleka nevyčerpává“, a pro toto tvrzení uvádí i příklady. Jeho závěr zní: „Opravdový střed, pokud za něco stojí, nikdy zcela nezmizí. Je nezničitelný a neodolatelný – stejně jako dnešní Česká republika, která se po těžkých časech opět světu otevírá s novým leskem.“ Člověk by chtěl říci: Nechť se tato předpověď vyplní! Buďme autorovi vděční za jeho optimismus.
Jakou měrou bude česká literatura v následujících letech přítomná na německojazyčném knižním trhu, budou-li jí kritici a vydavatelství nadále věnovat pozornost i bez podnětů, jakým bylo hostování na knižním veletrhu, se ještě uvidí, záleží to na mnoha okolnostech. Podstatnou roli v tomto ohledu může hrát nejen povaha samotných textů, ale také osobnosti autorů a autorek, otevřenost vůči německým a evropským tématům a v neposlední řadě i aktivní znalost německého jazyka.
Prezentací hostující země na Lipském knižním festivalu byla pověřena Moravská zemská knihovna, programovou koordinaci řídil Martin Krafl.
Přeložil Lukáš Motyčka
