Píše Annalisa Cosentino
(Echa, 13. 7. 2016)Dopisy z Čech adresované A. M. Ripellinovi
Angelo Maria Ripellino (1923–1978), italský slavista a autor proslulé Magické Prahy (1973), byl sám básník, citlivý překladatel a interpret ruské a české poezie – přebásnil verše velikánů dvacátého století, jakými byli Alexandr Blok, Boris Pasternak, Velimir Chlebnikov, Vladimir Majakovskij, Vladimír Holan, František Halas aj. Na sklonku čtyřicátých let napsal svou první knihu – Dějiny současné české poezie (Storia della poesia ceca contemporanea, Roma 1950). Toto pozoruhodné pojednání o hlavních osobnostech a tendencích české poezie první poloviny dvacátého století (od Wolkera a proletářské poezie přes Seiferta a poetismus až ke Skupině 42, včetně katolické poezie a socialistického realismu se Školaudym; více viz A. Cosentino: Několik poznámek k Ripellinovu obrazu české poezie, Slovo a smysl 2007, č. 7, s. 163–181) nejen sklidilo pochvalu v Itálii, ale vzbudilo zájem také v českém literárním a literárněvědném prostředí. Zůstalo však v italské bohemistice ojedinělým počinem – ani sám Ripellino v psaní dějin české poezie dvacátého století bohužel nepokračoval.
Koncepce Ripellinovy knihy o české poezii spočívá mimo jiné v paralelním osvětlení dějin poezie a výtvarného umění, nebo lépe řečeno dějiny poezie jsou v Ripellinově podání nerozlučně spjaty s osudy výtvarných umělců a s proměnami jejich poetiky; v prvním vydání knihu také zdobí četné reprodukce. Toto pojetí prozrazuje blízkost autorova nazírání a avantgardního přístupu k umění.
Podzimní číslo časopisu Slovo a smysl (vydávaného Ústavem české literatury a komparatistiky FF UK) přinese komentovanou edici několika dopisů, které čeští umělci a intelektuálové (mezi nimi ne náhodou Karel Teige či Jindřich Chalupecký) napsali A. M. Ripellinovi v době vzniku a vydání jeho Dějin současné české poezie, tedy na přelomu čtyřicátých a padesátých let. Tyto dokumenty z Ripellinova osobního fondu jsou uloženy v Archivu dvacátého století (Archivio del Novecento) při Ústavu evropských, amerických a interkulturních studií (Dipartimento di Studi Europei, Americani e Interculturali) římské Univerzity La Sapienza.
Dopisy adresované Ripellinovi umožní lepší porozumění jak koncepci jeho první knihy, tak přístupu italského vědce k literárněhistorické práci. Kromě toho představují pozoruhodné svědectví o situaci, v níž se česká umělecká a vůbec intelektuální společnost ocitla ke konci čtyřicátých let, kdy „spadla klec“. Z jejich řádků v nepatrných náznacích, avšak tím působivěji sálá dusivá atmosféra zděšené konsternace, kterou prožívaly osobnosti, jež se asi po druhé světové válce těšily na obnovený vztah s evropským kulturním světem – a místo toho musely mladého italského přítele prosit, aby jim ze zahraničí poslal vytoužené a již nedostupné knihy:
„Kdybych směl vznést také já na Vás prosbu, byl bych Vám vděčen, kdybyste mi mohl opatřit knížku. Pro devízové nesnáze nedocházejí nám totiž nyní vůbec cizojazyčné knihy a kdybyste dovolil, sdělil bych Vám, co bych potřeboval. / Šlo by mi o jednu francouzskou knihu (italsky totiž bohužel neumím a předpokládám, že v Římě se dostanou bez nesnází francouzské knihy). / Nepokládejte mne, prosím, za neskromného, ale bez cizí literatury se někdy těžko žije“ (z dopisu Jindřicha Chalupeckého ze dne 22. 4. 1949).
