ipsl-logo

Porota

Jan Budňák vystudoval germanistiku a anglistiku na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Dizertaci Das Bild der Tschechen in der deutschböhmischen und deutschmährischen Literatur, která vzešla z týmového snažení olomoucké Arbeitsstelle für deutschmährische Literatur, obhájil v roce 2007 (knižně 2010). Od roku 2005 vyučuje německojazyčnou literaturu na Pedagogické, od roku 2016 na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 2017 je členem germanobohemistického týmu na Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Zabývá se tématem konstrukce identit a alterit (k tomu např. příspěvky v Handbuch der deutschen Literatur Prags und der Böhmischen Länder, 2017) a německou literaturou z Čech a Moravy první poloviny 20. století, zvláště jejím levicovým segmentem.

 

Natascha Drubek se badatelsky soustředí k oblastem literatury, kultury a médií zejména ve střední a východní Evropě. Studovala na mnichovské Ludwig-Maximilian-Universität, promována zde pro slavistiku a východoevropské dějiny, 2007 se zde habilitovala, 2006–2009 působila jako odborný asistent na pražské FAMU, 2009–2015 jako stipendistka na Universität Regensburg (Heisenberg, Deutsche Forschungsgemeinschaft), 2013–2014 v Center for Advanced Holocaust Studies – United States Holocaust Memorial Museum in Washington D. C. Vyučuje v Peter Szondi-Institut pro obecnou a srovnávací literární vědu na berlínské Freie Universität, vydává časopis Apparatus.

 

Libuše Heczková, literární historička, editorka a překladatelka. Iniciátorka Ceny Otokara Fischera, předsedkyně Nadačního fondu Společnosti F. X. Šaldy, jenž uděluje Cenu F. X. Šaldy za uměleckou kritiku. Od roku 1998 působí v Ústavu české literatury a komparatistiky FF UK, je redaktorkou časopisu Slovo a smysl. Napsala monografii Píšící Minervy. Vybrané kapitoly z dějin české literární kritiky (2009), podílela se jako spoluautorka na knihách Dějiny nové moderny. Česká literatura v letech 1905–1923 (2009), Ženy na stráž! České feministické myšlení 19. a 20. století (2010), Heslář české avantgardy (2011), Iluze spásy. České feministické myšlení 19. a 20. století (2012), Dějiny nové moderny 2. Lomy vertikál. Česká literatura v letech 1924–1934 (2014) ad. Je spolueditorkou publikace V bludném kruhu. Mateřství a vychovatelství jako paradoxy modernity (2006) a dále textů Al. Dratvové, J. Karáska ze Lvovic, B. Vikové-Kunětické aj.

 

Tilman Kasten, literární a kulturní vědec. Vystudoval germanistiku, slavistiku a evropskou etnologii na Albert-Ludwigs-Universität Freiburg i. Br., v roce 2014 zde získal doktorát. V letech 2013 až 2017 byl vědeckým pracovníkem v Institut für Volkskunde der Deutschen des östlichen Europa, Freiburg, jednatelem Kommission für deutsche und osteuropäische Volkskunde a spoluvydavatelem ročenky komise. Od dubna 2017 působí jako odborný koordinátor ve výzkumné sekci 1015 „Muße. Grenzen, Raumzeitlichkeit, Praktiken“ na Univerzitě ve Freiburgu, v červnu téhož roku obdržel Cenu Otokara Fischera.

 

Alfrun Kliems, slavistka (bohemistika a polonistika) a komparatistka. Vyučuje západoslovanské literatury a kultury na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Je mj. autorkou knih Der Underground, die Wende und die Stadt. Poetiken des Urbanen in Ostmitteleuropa (2015) a Im Stummland. Zum Exilwerk von Libuše Moníková, Jiří Gruša und Ota Filip (2002). Edičně připravila a autorsky se podílela mj. na Die unerträgliche Leichtigkeit des Haiku. Der Künstler Karel Trinkewitz (2016), The Post-Socialist City (2010) a Grundbegriffe und Autoren ostmitteleuropäischer Exilliteraturen 1945–1989 (2004). Zabývá se literární vícejazyčností, tzv. migrační literaturou a východoevropskou kulturou undergroundu. Připravuje monografii o romantismu v českých, polských a slovenských komiksech.

 

Petr Málek, bohemista, literární a filmový historik a teoretik. Od roku 1991 působí v Ústavu české literatury a komparatistiky FF UK, od roku 1998 vyučuje v Institutu slavistiky na hamburské univerzitě. Zabývá se především českou literaturou dvacátého století (v posledních letech se věnuje zejména dílu Richarda Weinera), dlouhodobě se též zabývá vztahem literatury a filmu. Studie publikuje především v odborných časopisech (Iluminace, Slovo a smysl). Knižně publikoval monografii Melancholie moderny (2008), je spoluautorem knihy Šoa v české literatuře a v kulturní paměti (2010). Autorsky se podílel na knihách Heslář české avantgardy (2011) a Kultura a totalita I–IV (2013–2016). V IPSL se podílí na organizaci Ceny Otokara Fischera a připravuje Čtení o Richardu Weinerovi (2017).

 

Václav Petrbok, literární historik a lexikograf. Od roku 1997 pracuje v Ústavu pro českou literaturu AV ČR, od 2005 rovněž externě vyučuje na FF UK. 2010–2011 byl stipendistou Nadace Alexandera von Humboldta v Tübingen, od 2015 působí rovněž jako vědecký pracovník pražského Centra Kurta Krolopa pro německou literaturu v Čechách. Je autorem monografie Stýkání nebo potýkání? Několik kapitol k dějinám česko-německo-rakouských literárních vztahů v českých zemích mezi Bílou horou a napoleonskými válkami (2012). Zabývá se dějinami české a německojazyčné literatury 18. a 19. století, literární vícejazyčností a literární historiografií. Edičně připravil např. díla J. W. Goetha (v českém překladu), A. V. Krause, J. Mühlbergera (v českém překladu), A. Sticha.

 

Irina Wutsdorff (předsedkyně), studovala slavistiku, německou literaturu, politologii a dějiny východní Evropy na FU Berlin a UK v Praze. Disertační práci na téma Bachtin und der Prager Strukturalismus. Modelle poetischer Offenheit am Beispiel der tschechischen Avantgarde (2006) obhájila v roce 2002 na Univerzitě v Postupimi. Ve své habilitační práci se zabývala interakcí literatury a filosofie v ruské kultuře (2009–2011 s podporou DFG). Od 2011 je profesorkou pro transkulturní studia kultury střední a východní Evropy na Eberhard-Karls-Universität Tübingen. V roce 2016 se habilitovala a získala docenturu v oboru slavistické literární a kulturní vědy a obecné a srovnávací literární vědy. Jejím hlavním oborem je slovanská literatura a kultura (rusistika a bohemistika) a literární komparatistika. Zaměřuje se především na literaturu 19. a 20. století (romantismus, realismus, modernu, avantgardu) a na vývoj literární teorie (strukturalismus a poststrukturalismus, kulturní sémiotiku).