SPEKTRUM

Série diskusních pořadů, moderovaných setkání – je projevem úsilí o vytvoření trvalejší platformy, na níž by se filologické, (literárně)historické problémy a události mohly stávat podněty k reflexi mezioborového, širšího veřejného dosahu.

Projekt je realizován díky podpoře

Adorno a literatura

CAMP/letní kino, Emauzské opatství, vstup branou z ulice na Moráni

úterý 25. května, 18:00 hod.

 

Moderátor: Marek Kettner

Hosté: Sabrina Muchová, Miroslav Petříček, Martin Ritter

 

Adorno a záchrana estetična v literatuře

 

Adornův přístup k umění byl silně intelektuální. Požitek či potěšení považoval za cosi druhořadého, ba negativního: za známku plytkosti díla, které jej vyvolává. V roce 1955 si poznamenal: „Žádné umělecké dílo jsem si nikdy neužil.“ Avšak zásadní problém Adornovy estetické teorie se nachází hlouběji; autor nejenže oddělil umění od požitku, nýbrž do jisté míry také od samotného estetična. V Adornově době jako by umění ztratilo schopnost působit esteticky: smyslový materiál, jež jej tvoří (hudební zvuky, malířské barvy, sochařská hmota), podléhá procesům zvěcnění a komodifikace a publikum jej již není schopno vnímat jako cosi primárně estetického. Lidské smysly, uvyklé kontaktu s pouhým zbožím, již nejsou s to vnímat esteticky. Adornův verdikt se zdá být definitivní; umění si zachovává pouze funkci kritiky stávající společnosti a pozbývá funkce estetické. Avšak zbývá jedno odvětví, jež je na smyslovost a předmětnost vázáno nejméně, a které díky tomu dokáže poskytnout poslední útočiště estetickému prvku v umění; tímto odvětvím je literatura. Takto vykládá Adornovu estetickou teorii například loňská monografie Maria Fariny Adorno’s Aesthetics as a Literary Theory of Art a poukazuje na skutečnost, že své pozdní texty o umění věnoval Adorno především literatuře, zatímco upustil od zkoumání hudby. Diskuse bude zvažovat, zda je tato teze specifického postavení literatury v oblasti umění opodstatněná, a jaké závěry přináší.

 

    

Foto(galerie) Martina Šťastná

 

Audiozáznam