Aktuality IPSL
Pavel Kosek píše o českých rukopisech z 18./19. století (25. 4. 2024)
Aktuální příspěvek česko-německého E*fora je věnován disertační práci Alekseje Tikhonova s názvem Sprachen der Exilgemeinde in Rixdorf (Berlin). Autorenidentifikation und linguistische Merkmale anhand von tschechischen Manuskripten aus dem 18./19. Jahrhundert, kterou obhájil na Humboldtově univerzitě v Berlíně a která vyšla v univerzitním nakladatelství v Heidelbergu v roce 2022. „Tikhonovova práce představuje v rámci české historické jazykovědy dílo inovátorské, v lecčems zlomové. Její význam tkví v několika aspektech: 1. snaží se uplatnit postupy kvantitativní lingvistiky na konkrétní starší české texty (především určování autorství a stylometrie), 2. zpracovává oblast dosud nezpracovanou (rukopisné české texty exilové komunity z 18. a 19. století), 3. do oblasti české historické lingvistiky uvádí metodologické impulzy současné sociolingvistiky a genderové lingvistiky, což napomáhá otevírat témata, která dosud stála stranou. Lze se těšit z toho, že jde o knižní publikaci mladého jazykovědce, který vstupuje do jazykovědného provozu a který snad bude pokračovat v objevování nových témat a aplikaci nových přístupů současné lingvistiky na vývoj češtiny.“
Kamila Schewczuková píše o edici díla Milady Součkové (17. 4. 2024)
Aktuální příspěvek bohemistického E*fora je věnován knize Má písmena, shrnující několik textů Milady Součkové: debut První písmena (1934), báseň Mluvící pásmo (1939), román Zakladatelé (1940) a fragmentární nedokončený prozaický text Vlastní životopis Josefíny Rykrové (1993). Texty pro vydání v rámci České knižnice připravila trojice editorů, a sice Kristián Suda, Jakub Říha a Zuzana Říhová. „V doslovu knihy Zuzana Říhová upozorňuje na okrajovou pozici, kterou Milada Součková a její literární tvorba dodnes zaujímá, a zmiňuje řadu příčin této skutečnosti, spjatých již se samými počátky autorčiny tvorby: dobová literární kritika byla orientována frankofonně, a tak nerozeznala spojitost tvorby Součkové s angloamerickým modernismem, spisovatelčiny texty nahlížela z perspektivy domácí avantgardní situace, což podle Říhové vedlo k odsunu jejího díla na okraj zájmu, do hájemství nepřístupného ‚literárního experimentu‘.“
Václav Petrbok píše o knize věnované Ignáci Leopoldu Kobrovi (10. 4. 2024)
Aktuální příspěvek česko-německého E*fora se zabývá publikací Zuzany Urválkové s názvem Tajemství úspěchu. Německojazyčná knižnice Album nakladatele Ignáce Leopolda Kobra v širších literárních souvislostech, která vyšla v roce 2022 v brněnském nakladatelství Host. „Zuzaně Urválkové se podařilo napsat strhující publikaci nejen o nakladateli Kobrovi a jeho záslužné beletristické edici, ale přesvědčivě představit i stále spíše jen tušené kontury literární krajiny českých zemí padesátých let 19. století, která společně oběma zemskými jazyky navzdory politicky represivnímu režimu účinně spolupracovala ku prospěchu kultury společné země.“
Jan Wiendl prostředkuje pozoruhodný text Josefa Hory (3. 4. 2024)
Nový příspěvek E*fora se de facto rovná malé edici přehlíženého textu Josefa Hory, současně upomíná k osobnosti psychologa a psychiatra Františka H. Kafky; „Do širokého okruhu jeho zájmů spadaly též otázky týkající se problematiky umělecké tvořivosti. Věnoval se jim zvláště od poloviny třicátých let, kdy na dané téma realizoval řadu přednášek pro odbornou i širší kulturní obec. I jejich prostřednictvím si vytvářel základ pro vznik knižní práce nazvané O umělecké tvořivosti, v níž se pokusil z psychologického a estetického hlediska shrnout a typologizovat různorodé zdroje umělecké, zvláště pak slovesné tvořivosti.“ Edice prostředkuje jak soubor dotazů, jímž Kafka umělce oslovil, tak Horovy odpovědi.
Mirek Němec píše o nejnovějším románu Daniela Kehlmanna (28. 3. 2024)
Další příspěvek česko-německého E*fora se zabývá novým románem Daniela Kehlmanna s názvem Lichtspiel, který v roce 2023 vydalo hamburské nakladatelství Rowohlt. „Z osudů románového hrdiny a jeho nejbližších vyplývá, že nemohoucnost není ještě bezmocí. Zdá se tedy, že je lepší vzdát se (úplně nebo jen na čas) svého talentu a kreativity než být marionetou nelidského politického režimu. Aktivity bezmocných nemusí sice nutně vést k jednoznačné kolaboraci, ale v žádném případě nejsou odměněny ani šťastným rodinným životem ani klidem na smysluplnou uměleckou práci, která by dávala naplnění a spokojenost. Ale nakonec zůstává otázka, zdali a jakou mají skutečně bezmocní v podmínkách totalitarismu moc?“
